Jdi na obsah Jdi na menu
 


ŠVÉDSKO-Janas Petr

16. 3. 2011

         Naše první zkušenost z rybaření na švédských jezerech

 

     Tak jako většina rybářů, zatoužili jsme i my po nějakém dobrodružství na rybách v cizině.
Internet, mocný komunikační nástroj, nám pomohl najít tyto stránky. Rybaření ve Švédsku nám přišlo jako správná volba, i s ohledem na to, že se zde nabízela možnost domluvy s majitelkou kempu. Nikdo z nás nevládne ani pasivně nějakým cizím jazykem, kterým se dá domluvit ve světě. Majitelka kempu je bývalá Polka, a tady díky blízkosti hranic a filmům v té době populárním „kině nocným“ (pamětníci minulého režimu ví o čem píšu) jsme se docela dobře domluvili. Zvolili jsme místo odloučené od ostatních chat, a to na ostrově Mosso. Jelikož jsme plánovali cestu s předstihem, první úvahy padly někdy v lednu a pobyt jsme měli zajištěný na konec devátého měsíce, mohly přípravy probíhat v klidu. Po několika emailech s paní Lidií, bylo zajištěno ubytování v chatě na ostrově Mosso a to v období od 25.9.2009 do 3.10.2009. Další na řadu přišlo vybrat trajekt, vybrali jsme si trajekt fy.Pollferies, vyjíždějící ze Swinoujscie a mířící do města Ystad. Objednávka šla opět přes internet, využili jsme nabídky zaplacení celé částky do data 15.5.2009, kde částka za trajekt byla poloviční oproti normální ceně. Po vyřízení těchto „formalit“ už nezbývalo než začít s přípravami a hlavně nákupy potřebných (aspoň tak jsme to prezentovali u našich manželek) věcí na rybolov. Dali jsme na rady z těchto stránek a nakoupili samozřejmě jen ty nástrahy, které zaručeně na tomto jezeře berou J. Léto se překulilo vcelku rychle a pomalu se blížil termín naší cesty. Malý detail, kterým autem se pojede byl vyřešen vcelku rychle, zbývalo jen sehnat přepravní box zvaný rakev a balit a balit. V den odjezdu v 9.00 hod přišel onen vysněný okamžik, kdy jsme začali nevelký kufr auta plnit všemi „stoprocentně“ nutnými věcmi. Toto „ušlapávání“ trvalo necelou hodinu, a za pomoci navigace jsme vyrazili směr Swinoujscie.

 

 Cesta probíhala v pohodě, dálnice bezproblémové a hlavně zadarmo J radary nikde takže jsme si dovolili i průjezd centrem Gorzowa, kde nás „neomylně“ navedla naše GPS. Poté bez větších problémů jsme dorazili do přístavu, vyzvedli lístky na trajekt a zhruba 2,5 h poseděli před vjezdem do přístavu.Nalodění proběhlo v klidu, našli jsme si místa v palubních sedačkách (kajutu jsme neměli a myslím, že ani není zapotřebí), kdo si chtěl zchrupnout nebyl problém se uložit někde na zem, případně v baru na sedačkách (zavírali v 02.00 hod.)

 

  Loď vyjela v 23.00 hod a do švédského Ystadu doplula v půl sedmé ráno. Vylodění, a poslední úsek cesty trvající nějaké dvě hodinky. Cesty vymetené, na dálnici jsme potkali snad 5 aut, jaký rozdíl oproti našim přetíženým dálnicím. V Urshultu ještě zbývalo se doptat na přesné místo kempu, což zprvu působilo potíže, nebyl totiž nikdo koho by se šlo doptat, městečko zřejmě ještě spalo. Takže nezbylo než projet městečko znovu a hledat ukazatel kempu. Povedlo se. U paní Lidie jsme zaplatili zbytek pobytu, loď, povolení, zakoupili mapu jezera (kterou nám pak ohodnotili polští rybáři, které jsme střídali, že je to „chyba tylko mapa turystyczna“, dostali kafe a čekali na majitelky muže. Dorazil během 20 minut a jediné čemu jsme rozuměli bylo že se jmenuje Sven, pak se začal bavit řečí, která nám připomínal směsici maďarštiny, angličtiny a ještě nějakého neidentifikovatelného jazyka (zřejmě švédština) zároveň s přízvukem jakým „chrochtají Holanďané“. Museli jsme čekat ještě hodinku, než se sbalí a odjedou naši předchůdci na chatě. Po slabé čtvrthodince jízdy autem jsme dorazili ke břehu

jezera, čekala nás tam naše loď.

                                  

 Sven tam měl svou loď, která měla trošku jiné parametry než naše kocábka. Naložení věcí bylo dílem chvilky, jen kvůli rozložení nákladu, vezl každý něco, naše loďka, Svenova loď a pak ještě jedna loď nějakého pomocníka (z toho jsme si měli vzít příklad při odjezdu, ale o tom později). Přeprava na ostrov zabrala 15 minut, s tím, že bylo třeba najíždět více doprostřed jezera, kvůli malému stavu vody a všudypřítomným kamenům pod vodou (opět dobrá zkušenost při odjezdu, které jsme bohužel nevěnovali pozornost). Vylodění, vyložení věcí, pak ještě „domluva“ se Svenem, zda by nebyl ještě jeden motor (měli jsme dvě loďky a jeden motor), nakonec „kulaté razítko z jihu Moravy“ slavilo úspěch, takže jsme k druhému motoru dostali i plný kanystr. Chata sama o sobě nás překvapila, dostatečně velká, slušně vybavená kuchyň, ložnice, prostě vše v pohodě. Voda sice jen ke koupání, ale pitnou vodu jsme měli zásobu z kempu. WC jak v chatě, tak suchá „kadibudka“, elektřina, topení, tv, satelit prostě „luxus“.

  

 Takže rychle vybalit, kalíšek na uvítanou a hurá na vodu. Dvakrát jsme objeli ostrov, trolingem, pak zkusili pár zátok, mimořádně hezkých a zcela jistě plných ryb, ale ouha, ani ťuk a taky žádný život na vodě. Samozřejmě jsme to brali, jsme na nové vodě, musíme prostě hledat. Další den ráno jsme zkusili vyjet na větší vodu, jenže není lehké se orientovat na tak rozsáhlé vodě, celý den jsme jezdili, aniž jsme tušili kde vůbec jsme (ono ty kameny vystupující z vody, byť natřené na bílo, jsou si tak podobné). Odpoledne jsme konečně dorazili k naturcampu, kde jsme mohli na mape zjistit polohu a podle ní se vydat směr náš ostrov. Dorazili jsme sice v pohodě, jenže jsme stejně víc hledali než chytali a navíc vyjeli skoro kanystr benzínu. Záběr samozřejmě neměl nikdo, a pomalu se začaly vkrádat myšlenky, že to tady nebude s rybama vůbec lehké. Pondělní ráno bylo třeba zajet pro pitnou vodu a taky sehnat u pumpy (která samozřejmě bere jen karty J) benzín, povedlo se a odpoledne opět na vodu. Prošvihali jsme co se kde v blízkosti ostrova dalo 

 a kde nic tu nic, zaručené trolingové nástrahy taky štiky neoslovily. Úterní den začal krásným východem slunce a i skoro celý den svítilo nádherně sluníčko, dokonce vyjeli i ostatní rybáři, takže nakonec bylo na vodě docela živo. Pokyvování projíždějících rybářů hlavami dávalo tušit, že taky nic nechytili. Tak aniž bychom si čichli k rybám proběhl další „úspěšný“ den.
Středeční ráno nás pak připravilo na to, že už přece jen se blíží podzim, ochladilo se a dokonce padaly kroupy. Jaká změna oproti předešlému dni. Ale ten den byl něčím „výjimečný“, chytila se první ryba.        
 
 Přesně jak nám sdělila p.Lidie při příjezdu „je teplo, musí se ochladit aby ryby začaly brát“. A měla vcelku pravdu. Čtvrtek i pátek jsme objížděli ostrov už jen trolingem a přece jen jsme si každý tu svou rybu chytili. Sice žádné obry, všechny se pohybovaly od 65-75 cm, samozřejmě jen štiky.
 
  Pátek pak na otevřené vodě jsme si vybrali zřejmě nováčkovskou daň. Během deseti minut přišly vlny, které jsme zjevně podcenili a už jsme se koupali v loďce po kolena a voda přibývala. Dokud to člověk nezažije tak neuvěří jak daleko může být nějakých 100 m ke břehu, když vám „teče do bot“. Druhá posádka ten den taky „bodovala“, když zkoušela jestli loď pojede i přes kameny, bohužel musela nastoupit tvrdá práce s vesly, neb vrtule trčící z vody ne a ne zabrat J. Ten večer jsme slavili nejen úspěch v rybaření ale i šťastný, byť mokrý, návrat na chatu. A přišla sobota, den odjezdu, od rána drobně pršelo. Dva členy jsme poslali napřed, nahlásit ukončení pobytu, a my dva s kolegou jsme začali balit a plnit loďku. Tam jsme jeli třemi loďmi, zpátky jsme věci naložili do jedné, k tomu dva víc jak 100 kg rybáři, to se nemohlo obejít bez problémů. Ty přišly asi 200 m od parkoviště našeho auta, nejen, že jsme ho nějakým záhadným způsobem minuli, ale navíc nám odešel motor (střihnutý kolík). Prostě ponor byl větší než výška podvodních kamenů, takže nastal čas chopit se vesel. Veslovat s plně naloženou lodí, v dešti, v již civilních věcech měla být třešnička na závěr pobytu, ale zdaleka nebyla. Nakonec jsme se zdárně proveslovali již zvlněným jezerem k autu, naložili věci, a cestou do Ystadu se sušili v autě. V Ystadu začalo hledání přístavu, na kruhovém objezdu jsme na každé odbočce viděli značku přístavu, ale teprve až ta čtvrtá (poslední J) byla správná. Samozřejmě jsme přejeli pobočku Polferiesu, kde bylo třeba vyzvednout lístky na trajekt. Cesta zpět by byla jízdou v protisměru (jednosměrná ulice) a riskovat další objezd jsme vzhledem k času nehodlali absolvovat, takže nezbylo než dojít nějaký kilometr zpátky pěšky. V létě by to byla příjemná procházka, ale tady vládl už celkem pozdní podzim ne-li zima, vítr, kroupy a 2 stupně nad nulou. Konečně máme lístky na trajekt a můžeme se jet opět sušit na loď. Vlny a počasí už vně přístavu nevěstily nic dobrého.
 
 Při cestě do Švédska jsme ani nevěděli že loď už pluje, teď o tom nebylo pochyb. Jelikož jsme seděli vzadu na lodi, připadalo nám vždy že se celá loď jakoby nadzvedla nad vodu, vrtule zabraly na prázdno a pak došlo k propadu a posunutí vpřed.Mezitím vrzal snad každý šroub a voda stékala z horní paluby i dovnitř lodi J Zřejmě i posádka čekala nějaké „komplikace“ na chodbách co dva metry visely přes zábradlí „woreczky hygieniczne“ česky sáčky na blití J. Nakonec nás uklidnil barman, kterému cinkaly nad hlavou skleničky „že pokud nezačaly padat, tak to ještě nejsou velké vlny“. Nějak jsme si zvykli i na to „pohupování“, dokonce jsme do sebe dostali i jídlo a zdárně dopluli v noci do Swinoujscie. Cesta zpět už proběhla bez problémů, samozřejmě s opětnou návštěvou, teď už prázdného nočního, Gorzowa,  a my mohli v neděli ráno v 7.00 hlásit příjezd.
 
 Abych celou anabázi shrnul:
 
Cestování vzhledem k ne tak velké vzdálenosti v pohodě (mimo snad cesty na trajektu zpět), ubytování bez chyb, ryb jsme čekali víc a určitě ne jen štiky, možná motory v lodích mohly být silnější,  příroda krásná, nezatížená průmyslem, hřiby, na ty bych zapomněl, na každém kroku. Možná to chtělo jiný termín, možná víc mezi lidi, ale i tak zkušenost nějakou jsme získali. Samozřejmě jsme se nevyvarovali nováčkovských chyb, ale o tom to asi je. Jeden poznatek na závěr: absolutní pohoda co se týče skladování věcí třeba prutů, které jsme nechávali přes noc venku, stejně jako klíče od chaty. Ty jsme nakonec měli nechat na lodích, volně ležet !!! Myslím, že taky auto volně stojící v lese skoro týden bez dozoru, by u nás asi vypadalo po týdnu jinak, pokud by tam ještě vůbec stálo.
 
 Užili jsme si týden rybaření, a teď už se vzpomíná jen na to lepší a pro nás (hlavně pro mě) „hororové zážitky“ na lodi plné vody už jsou jen úsměvnou vzpomínkou. 
 
                                                                                      Janas Petr
 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Sagacity Blood Compression Readings

(AVonekeeda, 9. 10. 2018 3:08)

Poids est comment calleux votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur sentiment pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent perseverent b gerer offre sang loin de votre coeur. Chaque culture votre coeur bat, il pompe le sang par vos arteres a la prendre facilement de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/acheter-cialis-pas-cher-yvelines/

Rybaření v Arjangu

(Filip, 19. 8. 2013 10:00)

Ahoj rybáři, připravili jsme pro Vás report z naší chlapské dovolené na kánoe ve Švédsku, v oblasti Arjangu. Bylo to super, naše rybářská duše prožívala skutečnou radost. Snad se Vám bude líbit a pomohou Vám naše rady | tipy | kontakt na majitele kánoe centra, který je naším dlouholetým přítelem. V případě potřeby jsme schopni Vám se vším pomoci, vše zařídit!! Nejsme žádná cestovka, spíš nadšenci. Vše jsme zvládli za lidové ceny, bez cestovek a chceme se podělit o možnost zažít to také.